Kde se objevila vodní dýmka v takové podobě, jak ji známe dnes? S největší pravděpodobností to bylo v Persii. Tam u původní dýmky, která prý vznikla v Indii a skládala se ze skořápek kokosových ořechů a brčka, byla nádoba vyměněna za keramickou, připojila se hadice a její aktuální forma byla na světě.
Vodní dýmky si získaly hodně přívrženců a nakonec jejich popularita vstoupila dále na Střední východ, do Arábie, Asie a Severní Afriky. V Americe a Evropě se pak těší přízni někdy od konce 19. a začátku 20. století. K mání bývají v mnoha velikostech a typech. Nejběžnější vodní dýmka mívá zhruba sedmdesát cm, ale pořídit můžete dokonce i dvoumetrovou. Při nákupu je důležité I to, jestli si přejete vodní dýmku pouze pro sebe, případně také i pro své kamarády. Vodní dýmky totiž mohou mít odlišný počet šlauchů takže lze si obstarat vodní dýmky dokonce i se 6ti šlauchy, ze kterých pak může kouřit více lidí najednou. Na trhu jsou jednak běžné vodní dýmky, tak i velice luxusní modely, vyznačující se převážně krásně tepaným tělem a unikátně vytvarovanou a zdobenou nádobou. Odlišnost mezi základní a luxusní vodní dýmkou je tak především nejen designový, ale i finanční. Vždycky ale i ty nejobyčejnější modely vypadají hezky a to hlavně díky šlauchu, jenž je i u té nejlevnější dýmky zdobně propracovaný. Čas kouření jedné vodní dýmky se značně liší dle typu uhlíku zapalujícího tabák a můžete pokuřováním strávit jak 45 minut, tak též třeba 2 hodiny. Na vzhledu moderní vodní dýmky se od té bývalé mnoho nezměnilo. Co se však změnilo je sortiment tabáků do vodních dýmek a výběr variací a příchutí je vskutku rozsáhlá. U nás se vodní dýmka uchytila především v čajovnách a je v oblibě především u mladé generace. Chvilky takto prožité představují na jedné straně jistý společenský obřad, na stranu druhou jsou chápány jako jeden typ uvolnění.